22 PÍSMEN

Proč je zodiakálních znamení právě 12 Existence 12 znamení je dána pouze a výhradně !! TOPOLOGICKÝMI vlastnostmi sféry. A fyzikální realita nedělá nic jiného, než že tuto "geometrickou příčinu", tyto geometrické vlastnosti koule projevuje ve hmotném světě. Následující odstavec není pro zbytek textu nevyhnutelný, nicméně považuji za korektní uvést, o co se uvedená tvrzení opírají. Existuje funkce na sféře (podobná funkci "rychlost ascendentu") s touto vlastností: Totální diferenciál v bodě (jako funkce) má harmonický rozvoj, který obsahuje pouze první 3 harmonické ! Přesněji - rozvoj je sice nekonečný, ale reziduum řady, počínaje 4. harm. je o tři řády menší, než 3.harm (poslední významný člen), a navíc sudé členy od čtvrtého výše jsou identicky rovny nule.. Reziduum má tedy podobu skutečného šumu. Pro "humanitněji" zaměřené uvedu, že pojem "harmonické" je zde vztažen k jakémukoli cyklu, periodě (geometricky kruh 360°) a tedy 1.harmonická znamená "kmitne" za periodu jednou, 2.harmonická - kmitne dvakrát, 3.harmonická - kmitne třikrát atd. Zmíněná funkce popisuje určitý vztah dvou různých rovin, v nichž v každé něco obíhá. Společnou jednotkou (největším společným dělitelem) pro 1., 2. a 3.harmonickou je právě úsek 30° tj. 1/12 kruhu. Důsledek je, že v každé ze zmíněných rovin se indukuje (nezávisle na druhé) dvanáctinné dělení. !! Právě 12, ne např. 24, to by tam musela být ještě 4.harmonická !! V našem světě to znamená, že jestliže Slunce obíhá v rovině ekliptiky a "človíček" (s rotující Zemí) obíhá v rovině rovníku (obr.1 a 2.), pak v každé vteřině svého bytí vytváří človíček ve svém vnitřním mikrokosmu jarní a podzimní bod (1.harm.) a oba obratníky (2.harm.) a všech 12 znamení (kombinace s 3.harm.). Balvan ležící vedle toho človíčka to vytváří také, ale jeho svět je poněkud kamenný. Zde je také vysvětlení biblického "ZA JEDEN DEN VÁM DÁVÁM JEDEN ROK" , a tím i teoretický základ pro "progress" stejně jako pro "solár". Pro úplnost: dvanáctinné dělení v rovině ekliptiky vytváří 12 zodiakálních znamení. Dvanáctinné dělení indukované v rovině rovníku formuje základ tzv. astrologických domů. Promítnutím na ekliptiku dostaneme (neekválně dělené) astrologické domy (různé - podle projekce).

VNITŘNĺ ŘÁD ZODIAKU

1.harmonická (2 uzly - jarní a podzimní bod) - obr.3 :

Rozděluje zodiak na dvě poloviny po 6-ti znameních - Beran až Panna, Váhy až Ryby. Pro prvních 6 znamení (obr.2) je rovník (a s ním človíček) pod ekliptikou - tj. vnitřní, "nevyjevené", "moje", "dole". Pro zbylých 6 znamení je rovník nad ekliptikou - tj. vnější, "vyjevené", "cizí", "nahoře".

Odvození následujícího není na dvě řádky (na mých šestiměsíčních seminářích zabere několik hodin po značné přípravě), tedy jen stručně výsledek:

2.harmonická (4 uzly - dělení na kvadranty) - obr.4 :

3.harmonická (6 uzlů - dělení na dvojice "+/-" resp. třetění zodiaku) - obr.5 :

Dělení na třetiny po 4 znameních ( obsažené v dělení na 6 ) vytváří druhou základní strukturu zodiaku - dělení na "světy" ( tři světy po čtyřech živlech ):

TĚLESA

Vztah zodiaku k tělesům (planetám) je opět dán strukturací zodiaku: V prvním plánu - topologickém - žádná tělesa neexistují, ale již existuje (viz dále) 6 planetárních sfér . Vztah těles ke znamením se formuje až v reálném fyzikálním kosmu. A to jako interakce mezi milióny let znějící harmonií planetárních oběhů a časovým rozměrem myšlenek a činností (obecně jakýmkoli pozemským děním).

Promítněme nyní tuto strukturaci zodiaku na "mikrokosmos" zmíněného človíčka obíhajícího se Zeměkoulí. V duchu hesla "bližší košile než kabát", bude místo, kde se stýká svět duševní se světem "vnitřního těla" tj. dvojice Rak/Lev niternější než protilehlá oblast společnosti. Tím je ve skutečnosti dána polarizace 6-ti sfér vědomí - od nejvnitřnějšího k vnějšímu :
    Rak/Lev (jádro individua), Blíženci/Panna, ... Vodnář/Kozoroh (boží práh) .
Vřazení kosmických těles (planetárních funkcí) do zodiaku je dáno již zmíněnou interakcí planetárních cyklů a "časových konstant" pozemských aktivit v jednotlivých sférách vědomí:
    Niterná hnutí - krátká perioda ... společenské procesy - dlouhá perioda.

Než popíšeme výsledné uspořádání poznamenejme, že v celém dalším textu se planety chápou spíše ve smyslu "planetární funkce" či jako "duchovní rozměr" (génius planety), nikoliv jako fyzikální těleso. Ostatně i z předchozího plyne, že přiřazování samotných fyzikálních těles je druhotné a navíc závislé na stavu vědomí.

7 planetárních vládců 6-ti sfér vědomí

Uvedené úrovně vědomí (viz také obr.6) jsou vymezeny tím, že Saturn a Jupiter vládnou jen ve vnějším, naopak Merkur a Slunce s Lunou jen ve vnitřním a Mars s Venuší zároveň ve vnitřním i ve vnějším. Proto je smyslové vědomí místem vlastní realizace principu "jak nahoře tak dole, jak dole tak nahoře". Z polohy saturnské sféry vyplývá, proč je Saturn nazýván "strážce prahu poznání" nebo "strážce božího prahu". Z tohoto pohledu můžeme sféře Saturna přiřadit "ZÁKON BOŽĺ" a jupiterské sféře "JMÉNO BOŽĺ" či - což je totéž - "JMÉNO BOŽĺho stvoření". A odtud opět tradiční spojení JUPITER - "BOŽĺ PLANETA". Zdánlivá nesrovnalost "Luna/Slunce" má tuto logiku: Světlo Slunce je zdrojem veškeré pozemské aktivity, jeho jemnohmotná část - prána - pak působí v jemnohmotných obalech těla (t.j. duchovně). Je motorem našich činů - t.j. toho, co "jde od srdce" (Lev = "planoucí srdce"). A také integrální silou (= Jang, integrace ega). Luna je "mrtvolou Slunce". Její světlo je světlo Slunce, ale zatížené (namodulované procezením, propasírováním) tou nejčernější hmotou, jakou známe. Je tedy nositelkou působení na materiální proměny (opak integrace - rozklad, Jin) a tudíž i zápis nebo čtení informace uložené ve hmotě.

Důsledek : Kdyby bylo jen Sluníčko - formovalo by sice žhavé, leč "kamenné srdce". Kdyby existovala jen Luna - vše by bylo jen "rozteklá protoplazma" (Werich). Spojením integračního působení Slunce a "plastifikačního" účinku Luny vzniká ego (integrace), ale tvárné.

Pro úplnost dodávám (obr.7), že původně byla za vládce sféry Lva/Raka považována Luna. Slunce nemělo samostatnou sféru a bylo umisťováno mezi sféru Venuše a Marta na osu 0°Býka-0°Štíra (tzv. "osa srdce" - viz např. R.Alleau: Aspekty tradiční alchymie).

Pořadí vládců tak bylo uspořádáno striktně podle rychlosti:

  Luna, Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter, Saturn

Od kdy je tedy Slunce duálním spoluvládcem Luny ve sféře Rak/Lev? Od té doby, kdy lidské bytosti dokázaly rozpoznat v lunárním světle jeho sluneční původ, tj. když si začaly uvědomovat "Boží jiskru v nás" (Lev), tj. když si začaly být vědomy toho, co platilo od počátku, že "ČLOVĚK JE STVOŘEN K OBRAZU BOŽĺMU". K tomu jen poznamenám, že zmíněné vědomí se formovalo postupně jak postupoval proces "individuace" a jestliže manifestovalo až epochou křesťanství, pak "uzákoněno" bylo již v epoše Izraele, "technologicky" precizováno v epoše Egypta po "plošném ověření" v epoše Starobabylonských mýtických králů. Základ individuálního vědomí již před tím formovala epocha Védské Indie navazujíc na odkaz čínského tao. Skutečné počátky tohoto vědomí pak lze klást nejméně před epochu Atlantskou.

Vztah "superiorů" (Uran,Neptun,Pluto) k zodiaku:

URAN, NEPTUN, PLUTO

Tyto tzv. "společenské" planety přímo nepůsobí na 6 sfér lidského vědomí. Jejich vliv se uplatňuje zprostředkovaně efektem "spoluvlády". K dalšímu odvození využijeme pojem "oktávy":

Uran je "oktávou" Merkura (individuálního rozumu), Neptun oktávou Venuše (individuálního citu) a Pluto oktávou Marta (individuální vůle). Díváme-li se na společnost jako na bytost, pak lze říci, že

Rozum společnosti - uranskou funkci - nejsme schopni přímo vnímat, ale projevy tohoto rozumu - TECHNIKU, technologii, ekonometrii... - vnímáme prostřednictvím pravidel, pouček, zákonů, výkresů, vzorců... tj. skrze FORMU, ŘÁD, ZÁKON, což jsou atributy Saturna. Podobně "cit" společnosti (Neptun) se projevuje v ideálech, snových vizích ... a naše vědomí se toho chápe prostřednictvím "JMÉNA" těch, kdož jsou nositeli těchto ideálů, tj. pomocí jupiterské sféry JMÉNA. Vůle společnosti (Pluto) jako kolektivní vůle se pak projevuje vůlí jednotlivců - Mars. Upozorňuji, že jedině ve vztahu Mars-Pluto je souběh "oktávy" a "spoluvlády".

Je tudíž:

Důležitá poznámka: Nefunguje-li v horoskopu (z jakékoli příčiny) Saturn, pak nefunguje - byť sebelépe postavený - Uran. Podobně pro Neptuna a Pluta. Obráceně to neplatí - poškozený či zablokovaný Uran !nediskvalifikuje! Saturna a stejně tak Neptun nediskvalifikuje Jupitera či Pluto Marta.

Vztah individua a společnosti pak vyplývá z rozšířené posloupnosti tj. Luna až Pluto:

Všechny tři "společenské" planety fungují globálně tj. pokud vůbec vnímají jednotlivce, pak pouze jako "hlavu v davu". "Vyšší vědomí jednotlivce" (jeho vědomí společnosti) se překrývá s nejvnitřnější částí vědomí společnosti ve sféře Jupitera a Saturna. Do této překryvné části spadá také "institut manželství" (ze zákona) a sjednocení JMÉNA při jeho uzavírání. Rodina - odvozovaná od manželství - je pak základní stavební jednotkou společnosti.

Podobně jako vědomí individua nemá přímý přístup k vědomí společnosti za sféru Saturna, nemá ani společnost přímý přístup k vůli, citu... individua. Nicméně na úrovni JMÉNA či ZÁKONA je jednotlivec pro společnost "dostupný" individuálně, tedy nikoli jako "hlava v davu". To lze dokumentovat např. na jazykovém úzu:

"...jo NOVÁK - no to je v našem oboru pojem, to je ka-pa-ci-ta" A všichni mají na mysli zcela konkrétního Nováka, byť Nováků jsou spousty.

Že konkrétní, jednoznačné určení jednotlivce nemusí být jen na úrovni jména, dokládá např. trestní právo (zde schematicky):

"Kdo jinému způsobí újmu na zdraví ... bude potrestán odnětím svobody na tři až pět let".

Zcela konkrétní perzóna půjde "bručet" - ta, která splňuje uvedené výběrové kritérium (pravidlo). Je to také nádherný příklad, že již na principiální úrovni je kodifikována nepřípustnost "kolektivní viny" ze zákona. Saturnská sféra - sféra ZÁKONA - je již INDIVIDUÁLNĺ.

ZÁVĚR

Upozorňuji, že zde je uveden jen zlomek souvislostí, které tato "abeceda" obsahuje. Umíme dokázat, že starověcí zasvěcenci znali nejen většinu věcí zde zmíněných, ale věděli o nich mnohem víc než my. Nepřerušená tradice této "duchovní gramotnosti" se udržela až do středověku a tak "královská astrologie" stejně jako alchymie předrenesanční doby jsou posledními projevy skutečného vědění naší epochy. Přerušení této tradice v novověku pak způsobilo, že nejen objevujeme objevené, ale - a to je daleko horší - v pýše snoubící se s nedouctvím ignorujeme hluboký řád skrytý např. ve 12ti znameních. Jako učebnicový příklad naprostého nepochopení o čem jsou "klasické planety" (tj. dvojitá písmena) může posloužit spekulativní přiřazování novodobých planet znamením zodiaku např.: Uran jen do Vodnáře s vyjmutím Saturna, Neptun jen do Ryb s vyjmutím Jupitera a Pluto jen do Štíra či jen do Berana. Toto či podobné bohužel najdeme i v knihách renomovaných autorů. Ale to zásadní, čím se starověcí a středověcí zasvěcenci lišili od astrologů moderní doby je, že věděli proč a tudíž i jak, kdy a k čemu ten či onen prostředek použít.

Uveřejněno v časopise ASTRO č.41/1998 pod názvem "Vnitřní řád zvěrokruhu"
Text označený zeleně=vypuštěn v redakci, žlutě=přesunut redakcí namísto úvodu.

Poznámka autora:

Po opakovaných dotazech, co v tom článku vlastně bylo, zde předkládám původní text předaný redakci. Po těch několika letech si nejsem schopen vzpomenout, zda jsem panu Ivankovi dával tuto tištěnou verzi, nebo xerox z časopisu, či jen referenci na článek. Mimo to - redakčním zásahem vynechané pasáže nejsou sice pro začátečníky a laiky kritické, ale pro astrology mohou být podstatné.

Článek dodnes obvykle používám pro rychlé seznámení začátečníků s principy, na nichž je astrologie vybudována. V žádném případě se ale nepředpokládá čtenář méněcenný. Text vznikal několik měsíců a je obsahově velmi koncentrovaný. A co se samotné méněcennosti týče, ta nesouvisí s neznalostí, ale se sebehodnocením (či lépe sebe-ceněním). Ostatně - z podstaty věci plyne, že  toho co nevíme je NEZMĚRNĚ oproti to co vědět můžeme.

Domnívám se, že p. Ivanek vůbec nepochopil, o čem článek je. S takovou "polemikou" je ovšem obtížné polemizovat. Přesto se pokusím - spíše směrem ke kolegům astrologům - o pár poznámek.

Okolnost, že na "kostře" 12.jednoduchých, 7 dvojitých a 3 matky je postavena jak hebrejská abeceda, tak tarot, tak abeceda astrologická, by měla dostatečně upozornit, že jsme v rovině samotných principů.  Tři světy (3 třetiny zodiaku)  a tři úrovně vědomí (vnitřní, smyslové a vyšší) tvoří navzájem duální systém (první je o dynamice, druhý o hierarchii).  Hledat jakoukoli spojitost takto vymezeného "vyššího vědomí"  se "společensko-kulturní úrovní"  je zcela nesmyslné.

Podobně - z dělení na 2 a 4 (vynecháním posledního - nejmladšího - dělení na 3) lze odvodit "čínský způsob" dělení na 8.  Nejedná se ovšem o "trojnost ve skrytější formě", ale o čtyřku "vyhnanou práškama". Pokud každý výsledný díl vezmeme jako samostatnou jednotku (celek) a postup zopakujeme, dostaneme zmíněné dělení na 64. Byť velmi "jemné", postrádá sílu dvanáctky opřené o živlovost - základ individuace.

Při použití pojmu  ”uzákonění”  nejde o  používání právnické terminologie, ale o narážku na  "pracovní náplň" starozákonní epochy Izraele (Saturn - zákon, tvar, forma ) a v této epoše do zákona z-formované  poznání Egypta.

Je sice pravda, že  "se přesný řád objevuje až teprve tehdy, když ho začínáme sami hledat" , nicméně "přiřazení významů hemisfér, kvadrantů ..." není vynález můj, ale součást duchovní tradice, přičemž mnohé z této tradice je  "téměř hodinářsky přesně" formulováno právě ve starověkých textech. Podobně "opakované pojmy ŘÁD, FORMA ..." jsou opět tradiční "jednoslovné" archetypální charakteristiky příslušných planet, či znamení, tedy konkrétní podoba písmen astrologické abecedy. No a článek je o této abecedě - i s příklady použití :-) . Jiná otázka je, zda jsme ochotni a schopni naslouchat způsobu, jakým jsou tyto věci např. ve starověkých textech obsaženy. Mimo jiné i o tom byl závěr článku.

Tamtéž uvedené úvahy o vztahu řádu a chaosu bohužel vůbec s článkem nesouvisí - ten je o archetypech. K samotnému chaosu - nerad bych křivdil, ale přijde mi to chaotické a neúplné. Ta věc je myslím řešena už dávno a elegantně. Pominu-li krásné védské podobenství o monádě "Příroda je chaos spoutaný přírodními zákony", pak můžeme uvést např. známé "Na počátku bylo slovo (LOGOS) ...". Logos se také překládá jako "zákon" (Slovo Boží = Zákon B.). Jde o vkládání řádu do chaosu a jelikož nežijeme ve stvořeném, ale ve stvoření a zároveň nezačínáme "na zelené louce",   jsou naše myšlenky a následné činy - v míře své závažnosti (tj. jakou mají váhu) - závazné pro nás i naše okolí. Jinak řečeno: jak přetváříme náš svět, tak "materializované" (stvořený řád) zpětně působí.   Celé to lze získat z archetypů Lva a Panny:  Lev - jediné místo zodiaku, kde lze materializovat naše sny, vize.. , zemské zn. Panny - moje ruce, práce. Direktní chod: zhmotňování v našich činech (Lev) a následné hnětení té "hlíny" našima rukama (v Panně). Zpětný chod: jsme "působeni" existujícím stavem světa (včetně zahrnutých následků našich činů). Na Genezis lze pak pohlížet jako na "technologický" návod s-tvoření všedního dne.

Ohledně Urana, Neptuna a Pluta - i tyto "společenské planety" jsou součástí astrologické abecedy. Článek popisuje, jak jsou vázány na klasický systém a nikde se nemluví o tom, že by je starověk znal. Na druhou stranu  - pokud p. Ivanek neví "nic o esoterních znalostech oběhu těchto těles v předrenesanční době... ", když neví, tak neví. Nicméně znalost 84 leté periody  (Uran) je doložena v astronomických klínopisných textech. Dále můžeme uvažovat třeba příslovečných "7 tučných a 7 hladových let" v Bibli (84/12=7). Pokud je to ovšem dost esoterní argument. O Plutu např. viz KONSTELACE roč.7,  jaro1999/dvojč.23-24, str.23...  přednáška z II. EAK o Tycho Brahe. O Chironu tamtéž.

Nakonec jedna prosba. Pokud již článek budete číst, nečtěte jej jen zběžně - text opravdu není až tak triviální. Použitá vyjádření za sebou skrývají obrovské množství souvislostí, vazeb a důvodů, které nelze v žádném textu, natož takto zhuštěném, uvést. Jednotlivá pojmenování či archetypální charakteristiky jsou léta čištěny a prověřovány jak na soulad s různými částmi duchovní tradice, tak - v mezích možnosti - astrologickou praxí. 

Petr Rastokin                 07. října 2001

22:34:50, 07.říjen 2001